Blog

Témata:

19. 10. 2026

Bezpečnost Kryptografie

Oprávnění k tvorbě a přístupu ke klíčového materiálu

Oprávnění k tvorbě a přístupu ke klíčovému materiálu

V předchozích částech jsme řešili, jak klíčový materiál klasifikovat a k jakému účelu jej určit. Tím ale správa klíčů nekončí. Zbývá zásadní otázka: kdo smí klíč vytvořit, kdo k němu smí přistupovat a kdo jej smí použít?
Právě zde se technická správa klíčů potkává s řízením oprávnění. Není přitom vhodné předpokládat, že osoba, která klíč spravuje, musí mít možnost znát jeho hodnotu nebo jej použít. Stejně tak vlastník klíče nemusí být osobou, která zajišťuje jeho technickou správu. Rozdíly mezi jednotlivými typy klíčů jsou přitom významné. U osobního podpisového klíče je klíčová výhradní kontrola oprávněného subjektu. U šifrovacího klíče může být naopak legitimním požadavkem řízená obnova nebo přístup k chráněným datům. U autentizačního klíče je rozhodující vazba na identitu a rozsah jejích oprávnění.

Podpisové klíče

Podpisový klíč slouží k vytváření elektronického podpisu. U osobního podpisového klíče je zásadní jednoznačná vazba mezi podepisující osobou, konkrétním klíčem a provedenou podpisovou operací. Z toho vyplývá požadavek na ochranu soukromého klíče před neoprávněným použitím a na zachování kontroly oprávněného držitele po celou dobu životního cyklu klíče. Vhodným prostředkem může být například čipová karta, USB token, osobní HSM nebo jiný prostředek navržený pro ochranu soukromého klíče. V některých architekturách lze použít také síťové HSM a vzdálené podepisování. V takovém případě však musí být odpovídajícím způsobem zajištěna autentizace podepisující osoby, autorizace podpisové operace a ochrana samotného klíče.

U osobního podpisového klíče proto není vhodné uvažovat o běžném sdílení mezi uživateli. Pokud by k témuž soukromému klíči mohlo nezávisle přistupovat více osob, vzniká problém s prokazatelností, kdo měl klíč pod kontrolou a kdo konkrétní podpis vytvořil. To neznamená, že správce infrastruktury nesmí mít žádnou technickou roli. Správce může například provozovat HSM nebo systém vzdáleného podpisu. Neměl by však získat možnost provádět podpisové operace jménem uživatele pouze proto, že administruje technickou infrastrukturu.
Pro ověření podpisu se používá veřejný klíč. Zpřístupnění veřejného klíče je proto běžnou součástí fungování asymetrické kryptografie. Opačná situace nastává u soukromého klíče: jeho kompromitace může zásadně zpochybnit důkazní hodnotu podpisů vytvořených daným klíčem, zejména pokud nelze doložit, že zůstal pod kontrolou oprávněného subjektu.

Autentizační klíče

Autentizační klíče slouží k ověření identity uživatele, zařízení nebo služby. Typickými příklady jsou přístup do podnikové sítě, autentizace aplikací nebo ověřování zařízení.
U těchto klíčů je prioritou zachování vazby mezi klíčem a autentizovaným subjektem a ochrana proti jeho neoprávněnému použití. Klíč může být v závislosti na architektuře vytvořen uživatelem, zařízením nebo správcem systému.

Pokud je autentizační klíč jednoznačně přiřazen konkrétní osobě, je potřeba tuto vazbu chránit podobně jako u osobních podpisových klíčů. Sdílení klíče mezi více osobami může znemožnit jednoznačně určit, kdo autentizaci provedl.
U autentizace je proto užitečné rozlišovat dvě otázky:

Kdo smí klíč vytvořit nebo zaregistrovat?
Kdo smí klíč použít k prokázání identity?

Odpověď nemusí být stejná. Systém může například automaticky vytvořit klíč pro službu, zatímco správce pouze schválí jeho registraci. Podobně může uživatel vlastnit autentizační prostředek, zatímco jeho registraci a odebrání provádí centrální systém.

Šifrovací klíče

Šifrovací klíče se používají především k ochraně důvěrnosti informací. Jejich model správy proto může být odlišný od osobních podpisových klíčů. V některých architekturách je legitimní, aby klíč vytvořil systém nebo správce a aby existoval mechanismus jeho řízené obnovy. Důvodem může být například požadavek na obnovu dat po havárii, migraci systému nebo pokračování provozu v případě nedostupnosti původního uživatele.
Zde vzniká důležitý rozdíl mezi možností klíč obnovit a možností klíč běžně používat. Zálohovací nebo recovery mechanismus nemusí znamenat, že administrátor může kdykoli dešifrovat libovolná data. Přístup může být podmíněn více osobami, více úrovněmi schválení, auditním záznamem nebo jinými kontrolami.
Šifrovací klíč tedy může být součástí ochrany informací, které představují významnou investici organizace. Ztráta klíče může znamenat ztrátu přístupu k datům. Proto musí být už při návrhu určeno, zda a jakým způsobem je možné klíč obnovit, kdo může obnovu iniciovat a za jakých podmínek. Šifrování dat tedy na jednu stranu chrání investice zaměstnavatele, na druhou stranu je zaměstnavatel povinen zajistit odpovídající zálohy klíčového materiálu právě z důvodu ochrany investic. Zajímavostí je i vedlejší efekt, nedostatečnou ochranu dat ale i klíčového materiálu lze v rozšířeném významu vnímat dokonce i jako porušení péče řádného hospodáře.
Předání klíčového materiálu třetí straně není automatickým důsledkem toho, že organizace data vlastní nebo spravuje. Takový přístup musí vycházet z konkrétního právního oprávnění, interních pravidel a bezpečnostního modelu daného řešení.

Klíčová otázka: kdo klíč zná a kdo jej používá?

Při správě klíčového materiálu je užitečné oddělit několik rolí:

vlastník klíče – odpovídá za účel a pravidla jeho použití,
držitel nebo oprávněný subjekt – subjekt, jehož identita nebo oprávnění jsou s klíčem spojeny,
správce – zajišťuje technickou správu systému a životního cyklu klíče,
uživatel kryptografické operace – subjekt, který je oprávněn požadovanou operaci provést,
recovery nebo zálohovací role – zajišťuje obnovu klíče v definovaných situacích.

Tyto role mohou být v malém systému spojeny do jedné osoby. U citlivých klíčů je však vhodné jejich oddělení. Smyslem není vytvořit co největší množství administrativy, ale zabránit tomu, aby jediná osoba mohla bez kontroly vytvořit, převzít, použít a následně zakrýt použití klíče.
To je důležitý rozdíl mezi přístupem ke klíči a přístupem ke kryptografické operaci. U HSM například nemusí administrátor nikdy získat hodnotu soukromého klíče. Přesto může být schopen konfigurovat systém, který jeho použití zprostředkuje. Bez odpovídajícího oddělení rolí by se tak ochrana tajemství mohla obejít prostřednictvím samotného oprávnění k operaci.

Zálohování, obnova a vydání klíče

Požadavek na zálohování klíče je jedním z míst, kde se mohou dostat do konfliktu bezpečnost, dostupnost a požadavek na výhradní kontrolu. U šifrovacího klíče může být záloha nezbytná pro obnovu dat. U osobního podpisového klíče může naopak kopie klíče představovat významné zvýšení rizika, protože každá další kopie rozšiřuje prostor, ve kterém může dojít ke kompromitaci. Záloha proto není univerzálně správná ani nesprávná. Je nutné nejprve určit účel klíče a požadavky na jeho životní cyklus a následně rozhodnout:

zda je možné klíč zálohovat,
kdo může zálohu vytvořit,
kde je uložena,
kdo ji může obnovit,
za jakých podmínek může být použita,
jak je její použití auditováno,
kdy musí být záloha zničena.

U osobních podpisových klíčů je nutné zvlášť posoudit, zda vytvoření zálohy nenaruší požadavek na zachování kontroly nad klíčem oprávněnou osobou nebo požadavky konkrétního podpisového prostředku a služby.

Key Disclosure a ochrana před sebeobviněním

Kryptografie chrání informace před neoprávněným přístupem. Právní řády však mohou za určitých podmínek řešit situace, kdy oprávněný orgán požaduje přístup k chráněným informacím nebo spolupráci při jejich zpřístupnění. V některých jurisdikcích existují právní mechanismy označované jako key disclosure laws, které mohou za stanovených podmínek ukládat povinnost vydat kryptografický materiál nebo umožnit přístup k chráněným informacím. Rozsah těchto povinností se mezi právními systémy liší a nelze z nich vytvořit univerzální technické pravidlo.
Souvisejícím tématem je ochrana před sebeobviněním (self-incrimination). Také zde záleží na konkrétním právním systému, typu řízení a okolnostech případu. Z pohledu návrhu kryptografického systému je proto důležité především uvědomit si, že požadavek na ochranu klíče a požadavek na jeho zpřístupnění mohou v některých situacích stát proti sobě.
Pro návrh systému z toho plyne praktická otázka: pokud klíč nikdo běžně nezná, jak bude možné systém obnovit nebo splnit legitimní požadavek na jeho zpřístupnění, pokud takový požadavek vůbec může vzniknout? Odpověď musí být součástí architektury a pravidel správy klíčů, nikoli improvizací ve chvíli havárie nebo incidentu.

Oddělení oprávnění

Z předchozích částí vyplývá několik praktických principů. Nejde o univerzální konfiguraci každého systému, ale o výchozí pravidla, která je potřeba přizpůsobit účelu klíče a analýze rizik.

Typ klíče	Typický způsob vytvoření	Hlavní požadavek na kontrolu
Osobní podpisový	držitel nebo řízený podpisový prostředek	výhradní kontrola oprávněného subjektu
Pečetící	systém / řízená služba	ochrana proti neoprávněnému použití jménem organizace
TSA	systém / TSA služba	ochrana klíče a důvěryhodnosti celé služby
Autentizační	uživatel, zařízení nebo systém	jednoznačná vazba na autentizovaný subjekt
Šifrovací	systém nebo řízený proces	dostupnost pro oprávněnou obnovu a současně ochrana důvěrnosti

Důležité je, že způsob vytvoření klíče není totéž jako oprávnění k jeho použití. Stejně tak správce systému nemusí být držitelem klíče a držitel klíče nemusí mít oprávnění měnit jeho konfiguraci nebo životní cyklus.

Závěr

Oprávnění ke klíčovému materiálu nelze navrhnout odděleně od jeho účelu. Jiná pravidla potřebuje osobní podpisový klíč, jiná autentizační klíč a jiná klíč určený pro šifrování dat. U podpisových klíčů je zásadní výhradní kontrola oprávněného subjektu a jednoznačná vazba mezi identitou, klíčem a podpisovou operací. U autentizačních klíčů je rozhodující vazba na identitu a rozsah oprávnění. U šifrovacích klíčů je vedle ochrany důvěrnosti potřeba řešit také dostupnost, obnovu a případný recovery mechanismus.
Stejně důležité je oddělit správu klíče od jeho použití. Technický administrátor může být oprávněn spravovat HSM nebo KMS, aniž by měl znát hodnotu soukromého klíče nebo provádět operace jménem jeho držitele. Naopak uživatel může být oprávněn klíč používat, aniž by mohl měnit jeho životní cyklus.
Zálohování a obnova proto nejsou pouze technické funkce. U některých klíčů jsou nutnou podmínkou dostupnosti, u jiných mohou narušit požadovanou míru kontroly. Správný návrh musí tento rozdíl respektovat už při tvorbě architektury.
Tím se dostáváme k další otázce správy klíčového materiálu: jak dlouho má klíč existovat, kdy se má obnovit, kdy se musí nahradit a kdy jej naopak definitivně zneplatnit? Na to navazuje další část série věnovaná životnímu cyklu klíčového materiálu.

Reference:

NIST SP 800-57 Part 1 Rev. 5, authorization, access, backup, recovery and key protection.
Zdroj: https://www.nist.gov
FIPS 140-3, roles, services, authentication and sensitive security parameter management.
Zdroj: https://www.nist.gov
ISO/IEC 19790:2025, cryptographic module security requirements.
Zdroj: https://www.iso.org/
OASIS KMIP 2.1, Key Management Interoperability Protocol.
Zdroj: https://docs.oasis-open.org/

Autor článku:

Jan Dušátko

Jan Dušátko se počítačům a počítačové bezpečnosti věnuje již skoro čtvrt století. V oblasti kryptografie spolupracoval s předními odborníky např. s Vlastimilem Klímou, či Tomášem Rosou. V tuto chvíli pracuje jako bezpečnostní konzultant, jeho hlavní náplní jsou témata související s kryptografií, bezpečností, e-mailovou komunikací a linuxovými systémy.

1. Úvodní ustanovení

1.1. Tyto všeobecné obchodní podmínky jsou, není-li ve smlouvě písemně dohodnuto jinak, nedílnou součástí všech smluv týkajících školení, pořádaných nebo poskytovaných školitelem, Jan Dušátko, IČ 434 797 66, DIČ 7208253041, se sídlem Pod Harfou 938/58, Praha 9, zapsané u Úřadu městské části Praha 9 (dále jen „školitel“).
1.2. Smluvními stranami ve všeobecných obchodních podmínkách jsou míněni školitel a objednatel, kdy objednatel může být zároveň zprostředkovatelem smluvního vztahu.
1.3. Záležitosti, které nejsou upravené těmito obchodními podmínkami, se řeší podle Občanského zákoníků, tj. zákon č. 89/2012 Sb.

2. Vznik smlouvy přihlášením ke kurzu

2.1. Přihláškou se rozumí jednostranný úkon objednatele adresovaný školiteli prostřednictvím datové schránky s identifikací euxesuf, e-mailu na adresu register@cryptosession.cz nebo register@cryptosession.info, internetových stránek cryptosession.cz, cryptosession.info nebo kontaktním telefonem +420 602 427 840.
2.2. Odesláním přihlášky objednatel souhlasí s těmito všeobecnými podmínkami a prohlašuje, že se s nimi seznámil.
2.3. Přihláška se považuje za přijatou momentem potvrzení (stadnardně do 2 pracovních dní) školitelem nebo zprostředkovatelem. Toto potvrzení je zasláno do datové schránky nebo na kontaktní e-mail.
2.4. Standardní doba pro přihlášení je nejpozději 14 pracovních dní před konáním vzdělávací akce, pokud není uvedeno jinak. V případě fyzické nepodnikající osoby musí být objednávka alespoň 28 pracovních dní před konáním vzdělávací akce.
2.5. Na jednu přihláškou lze přihlásit i více než jednoho účastníka.
2.6. Pokud je více než 10 účastníků od jednoho objednatele, je možné se domluvit na školení v místě sídla zprostředkovatele nebo objednatele.
2.7. Přihlášky jsou přijímány a zpracovávány v pořadí, v jakém došly poskytovateli. Poskytovatel neprodleně informuje objednatele o všech skutečnostech. Těmi se míní naplnění kapacity, příliš nízký počet účastníků, nebo jiný závažný důvod, jako je nemoc lektora nebo zásah vyšší moci. Objednateli bude v tomto případě nabídnut nový termín, případně účast na jiné vzdělávací akci. V případě, že objednatel nebude s přesunutím či účastí na jiné nabídnuté vzdělávací akci souhlasit, poskytovatel mu vrátí účastnický poplatek. Nedostatečný účastníků je oznámen objednateli alespoň 14 dní před začátkem plánovaného termínu.
2.8. Smlouva mezi poskytovatelem a objednatelem vzniká odesláním potvrzení poskytovatelem objednateli.
2.9. Smlouvu lze změnit nebo zrušit pouze za splnění zákonných předpokladů a pouze písemně.

3. Zánik smlouvy zrušením přihlášky

3.1. Přihláška může být objednatelem zrušena pomocí e-mailu, nebo pomocí datové schránky.
3.2. Zákazník má právo stornovat svoji přihlášku na kurz 14 dní před konáním kurzu bez jakýchkoliv poplatků. Pokud se jedná o kratší dobu, dochází k následné změně. V intervalu 7-13 dní je účtován administrativní poplatek 10%, storno účasti v kratším intervalu než 7 dní pak poplatek 25%. V případě storna přihlášky nebo objednávky ze strany zákazníka je nabízena možnost účasti zákazníka v náhradním termínu bez dalšího poplatku. Právo na zrušení přihlášky zaniká realizací objednaného školení.
3.3. Při zrušení přihlášky školitelem náleží objednateli plná náhrada za neuskutečněnou akci.
3.4. Objednatel má právo žádat náhradní termín nebo náhradní školení. V takovém případě bude objednatel informován o všech otevřených kurzech. Náhradní termín si nelze vymáhat ani vynucovat, závisí na aktuální dostupnosti kurzu. Pokud má náhradní školení nižší cenu, objednatel doplatí rozdíl. Pokud má náhradní školení nižší cenu, školitel vrátí rozdíl cen školení objednateli.

4. Cena a platební podmínky

4.1. Odesláním přihlášky objednatel akceptuje smluvní cenu (dále jen účastnický poplatek) uvedenou u daného kurzu.
4.2. V případě více účastníků přihlášených jednou přihláškou je možná sleva.
4.3. Účastnický poplatek musí být uhrazen na bankovní účet společnosti vedený u Komerční banky č. 78-7768770207/0100. Při platbě je nutné uvést variabilní symbol, který je uveden na faktuře, odeslané objednateli školitelem.
4.4. Účastnický poplatek zahrnuje náklady poskytovatele včetně školicích materiálů. Poskytovatel je plátce DPH.
4.5. Účastnický poplatek je objednatel povinen uhradit do 14 pracovních dní od přijetí faktury, pokud nebylo samostatnou smlouvou uvedeno jinak.
4.6. Pokud se přihlášená osoba neúčastní školení a nedošlo k jiné domluvě, je její neúčast považována za storno příhlášku v intervalu kratším než 7 dní, tj. školiteli náleží odměna ve výši 25% z ceny kurzu. Přeplatek je vrácen do 14 dní na platební účet odesílatele, ze kterého byly prostředky odeslány. Platba na jiné číslo účtu není možná.
4.7. Nejdéle do 5 pracovních dní od začátku školení bude školitelem vystavena faktura, která bude dle dohody odeslána e-mailem nebo datovou schránkou.

5. Podmínky školení

5.1. Školitel je povinnen informovat objednatele 14 dní dopředu o místě a času školení, včetně termínu zahájení a ukončení denního programu.
5.2. Pokud objednatel není studentem kurzu, je povinnen zajistit distribuci těchto informací koncovým účastníkům. Za nesplnění těchto podmínek školitel nenese odpovědnost.
5.2. Standardně školení probíhá v čase od 9:00 do 17:00 na předem určeném místě.
5.3. Školitel může být dle aktuálních podmínek k dispozici od 8:00 do 9:00 a následně od 17:00 do 18:00 pro dotazy účastníků.
5.4. Na konci školení je koncovým uživatelům předán certifikát o absolovování.
5.5. Na konci školení koncoví uživatelé vyhodnocují přístup lektora a mají se vyjádřit k ohodnocení jeho prezentace, způsobu přednesení a ohodnotit významn poskytnutých informací.

6. Reklamace

6.1. Pokud je účastník hrubě nespokojen s průběhem kurzu, je školitel o této informaci vyrozuměn.
6.2. Důvody nespokojenosti jsou ten samý den zapsány do protokolu ve dvou kopiích. Jedna je předána objednateli a jednu má školitel.
6.3. Vyjádření k reklamaci bude podáno e-mailem do dvou týdnů. Následně do jednoho týdne bude domluven způsob řešení.
6.4. Nespokojenost zákazníka může být důvodem k rozvázání další spolupráce, nebo finanční kompenzaci až do výše ceny školení po odečtení nákladů.

7. Autorská práva k poskytnutým materiálům

7.1. Školicí materiály poskytnuté školitelem v rámci konání školení splňují znaky autorského díla dle zákona č. 121/2000 Sb.
7.2. Žádný ze školicích materiálů ani jeho část nesmí být bez předchozího písemného souhlasu školitele jakýmkoli způsobem dále zpracovávána, rozmnožována, rozšiřována nebo využívána k dalším prezentacím nebo školením.

8. Zodpovědnost

8.1. Školitel nepřebírá odpovědnost za nedostatky ve službách kterékoliv třetí strany, kterou využívá při školeních.
8.2. Školitel nepřebírá odpovědnost za zranění, škody a ztráty, vzniklé účastníkům vzdělávacích akcí, nebo které byly účastníky způsobeny. Takové náklady, způsobené uvedenými okolnostmi, ponese výhradně účastník vzdělávací akce.

9. Platnost podmínek

9.1 Tyto všeobecné obchodní podmínky jsou platné a účinné od 1. října 2024.